Nová studie: Evropské fondy pro recyklaci byly z 80 % vytunelovány

MŽP se nepoučilo a chce opět investovat do nepodporovaných spaloven

Skandální chaos v rozdělování dotací na odpadové projekty odhalila dosud nezveřejněná studie ministerstva životního prostředí, kterou získalo Hnutí DUHA [1]. Evropské fondy určené na zvýšení recyklace komunálních odpadů byly z 80 % použity na jiné, neprioritní projekty.

 Operační program životní prostředí (OPŽP) 2007 – 2013 [2] disponoval 612 miliony eur, které měly být použity pro priority Plánu odpadového hospodářství (POH), tedy k nižšímu skládkování bioodpadů a zvýšení recyklace komunálních odpadů na 50 %. To se však nestalo: „Lze konstatovat, že 80 % kapacit pro nakládání s odpady podpořených z OPŽP neodpovídalo potřebám plnění cílů POH ČR...“ uvádí studie MŽP na straně 15. „K eliminaci dlouhodobě existujících slabých míst v plnění cílů POH ČR zařízení podpořená v rámci OPŽP nepřispívají,“ stojí v hlavních závěrech na straně 16.

 Z OPŽP byla namísto projektů na recyklaci komunálních odpadů podporována zařízení na úpravu stavebních a kovových odpadů. Studie MŽP k tomu na straně 15 uvádí: „Cíl recyklace pro stavební a demoliční odpady k 31. 12. 2005 [byl] splněn v roce 2002, cíl k 31. 12. 2012 [byl] splněn v roce 2003...;cíle pro nakládání s odpady kovů v POH ČR nebyly vůbec stanoveny, protože se jedná o ziskovou činnost.“

 Studie je reakcí MŽP na kritiku Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) z roku 2011. NKÚ ministerstvu životního prostředí mimo jiné vytkl, že peníze soustřeďuje do několika mamutích projektů a nevyhodnocuje, jestli utrácení peněz skutečně napomáhá lépe využívat odpadní suroviny nebo snižovat skládkování [3]. Výsledky studie dávají NKÚ plně za pravdu.

 Ministerstvo životního prostředí se však nepoučilo a i z nového OPŽP na léta 2014 - 2020 plánuje financovat neprioritní projekty - spalovny komunálních odpadů, které odmítá i Evropská komise [4].

 Přitom platné domácí i evropské předpisy vyžadují prevenci a zvýšení recyklace. Priority v odpadovém hospodářství stále udává POH ČR z roku 2003 [5]. Dalším důležitým dokumentem je Strategie regionálního rozvoje ČR na období 2014 – 2020. Tento vládou schválený dokument však obsahuje jediné opatření věnující se nakládání s odpady, které zní: „Snížení produkce komunálních odpadů a zvýšení jejich materiálového využití“ [6]. Výstavba nových spaloven toto opatření v žádném případě nenaplňuje.

 Poučí se nový ministr Richard Brabec (ANO), který považuje lepší využití eurofondů za svou prioritu, z dosavadní zcela liché snahy o podporu spaloven, a požádá o peníze na prevenci a recyklaci?

 Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA, řekl:

 „Evropské peníze na šetrné odpadové projekty byly skandálně vytunelovány. Osmdesát procent evropských dotací pro recyklaci odpadů bylo použito na jiné, neprioritní projekty, třeba pro ziskové hospodaření s kovy. Není divu, že Evropská komise za této situace odmítá financovat další nedůležité projekty, jakými jsou i spalovny odpadků. Ministr Brabec, by měl v právě připravovaném Operačním programu životní prostředí na léta 2014 - 2020 rozumně žádat peníze pro prevenci a recyklaci a nikoli na neodůvodněné spalovny.“

 
 Kontakt:

 Jan Piňos, média a komunikace, telefon 731 465 279731 465 279, email jan.pinos@hnutiduha.cz

Poznámky:

 [1] Zpráva: Systém monitoringu dopadů projektů oblasti podpory 4.1., OPŽP, Praha 12/2012

 [2] Rozdělování unijních prostředků pro nakládání s odpady se řídí cíli prioritní osy 4.1. Operačního programu životní prostředí (OPŽP) 2007 - 2013, která nese název „Zkvalitnění nakládání s odpady“.

 [3] Věstník NKÚ, kontrolní závěry 10/14

 [4] Komise k novému Operačnímu programu životní prostředí (OPŽP) na léta 2013 - 2020 o spalovnách uvádí: „Není důvod pro podporu velkých a nákladných spaloven odpadů…tyto investice by neměly být podporovány z OPŽP“.

 [5] Nový POH ČR nezvládl ministr T. Chalupa (ODS) připravit, a tak pouze prodloužil platnost stávajícího do konce roku 2014.

 [6] Strategie regionálního rozvoje ČR na období 2014–2020, Ministerstvo pro místní rozvoj, Praha 2013, kap. 6.2.