Velkochovy

Není tomu tak dávno, co kuřecí maso patřilo ke svátečním jídlům a na talířích se objevovalo jen výjimečně. Dnes ho však jíme takřka denně. I proto dnes mačkáme brojlery po tisících do přesvícených hal a překrmujeme je, aby rychle rostli. Maso a vejce lze přitom i v současné době získat ekologicky a citlivě k přirozeným potřebám zvířat.

Život v kleci

Kdyby měly slepice svoji vlastní linku důvěry, zřejmě by byla velmi často přetížená. Bezmála šest milionů nosnic v českých velkochovech žije v klecích poskládaných do několika pater nad sebou. Každá má pro sebe místo jen o velikosti školního sešitu. Nemohou se popelit, zobat v zemi, poletovat, běhat ani roztahovat křídla, jak by bylo přirozené.
Slepicím se běžně amputují špičky zobáků. Z nedostatku prostoru totiž bývají tak frustrované, že si navzájem klovou peří. Vyskytují se dokonce i případy kanibalismu. Výjimkou v drůbežárnách není ani osmnáct hodin umělého osvětlení denně. Slepice tak snesou víc vajec.

Novodobý elixír růstu

Samostatnou kapitolou je chov brojlerů. Aby měly supermarkety stále hojnou nabídku čerstvého masa, drůbežárny chovají vyšlechtěné, rychle rostoucí hybridy, které krmí speciálními směsmi. Jejich tělo velmi rychle roste, ale kosti a chrupavky se vyvíjí normálním tempem. Každý třetí brojler ve věku pěti až šesti týdnů má potíže s chozením. Držet tempo nestíhají ani srdce, plíce a další vnitřní orgány, a tak se u brojlerů nezřídka objevují případy infarktu.

Normální drůbeží život

Používat v souvislosti s drůbežárnami slova „chov“ a „zemědělství“ působí nepřiměřeně. Daleko víc připomínají továrny na maso a vejce. Naopak v ekologických chovech má každé kuře či slepice alespoň čtyři metry výběhu, podestýlku, kaliště, prostor se zelenou trávou a nejméně osm hodin nepřerušené tmy denně. Ekologičtí farmáři berou ohled na přirozené potřeby zvířat a připravují jim krmivo z bioplodin.
Kuřata na ekofarmách nejsou nucena k nepřirozeně rychlému růstu, takže žijí dvakrát delší dobu než jejich protějšky v průmyslových velkochovech.

Chabá podpora

Zákazníci mají stále větší zájem o biomaso. Jenomže vinou slabé státní podpory pochází z ekologických chovů jen 0,02 % české drůbeže a stejné procento vajec.
Provoz ekologických chovů drůbeže – na rozdíl třeba od ekologického pěstování na polích nebo pastvin na ekologických statcích – nedostává vůbec žádné dotace. Jedinou výhodou je, že pokud chovatelé bioslepic investují do modernizace, mají větší šanci na získání státní podpory než průmyslové drůbežárny.

Co se musí změnit

…proto, aby bylo více šťastných slepic a zákazníci mohli nakupovat zdravé a chutné biomaso a biovejce:

• Vláda bude v letošním roce měnit Program rozvoje venkova. Měla by v něm posílit podporu ekologického zemědělství – hlavně volné chovy drůbeže či ekologické hospodaření na orné půdě.
• Dotace musí účinně motivovat chovatele k tomu, aby umožnili drůbeži důstojné podmínky k životu.
• 57 % biopotravin v obchodech pochází z dovozu – to je potřeba změnit. České zemědělství i česká krajina tak zbytečně přichází o příležitost.
• Ekologické zemědělství se v České republice postupně rozšiřuje a pokrývá už více než 8 % půdy. Ale 82 % z toho tvoří louky a pastviny, nikoliv pěstování zeleniny, obilí či chov hospodářských zvířat.