Radioaktivní odpad

Zpravodaj "Jaderný odpad? Děkujeme, nechceme"

• 1. číslo, ročník 2010

• 2. číslo, ročník 2009

• 1. číslo, ročník 2009

• 2. číslo, ročník 2008

• 1. číslo, ročník 2008

• 2. číslo, ročník 2007

• 1. číslo, ročník 2007

100 000 let

Vysoce radioaktivní odpady patří mezi nejvíce nebezpečné materiály, které průmysl vyrábí. Více než 90 % tvoří takzvané vyhořelé palivo z jaderných reaktorů, tedy použité uranové tyče. Tento odpad je silně radioaktivní a zároveň toxický. Riziko se sice postupně, ale velmi pomalu snižuje. Proto musí být odpad perfektně izolován od okolního světa minimálně po těžko představitelných 100 000 let. Pro srovnání: lidská civilizace trvá sotva deset tisíc let. Navíc mohou být použité uranové tyče zneužity pro výrobu zbraní hromadného ničení. Nezbytná je tedy pečlivá ostraha.

Nevyřešený problém

Jaderné elektrárny Temelín a Dukovany – pokud budou v provozu po celou plánovanou dobu životnosti – po sobě zanechají přes 3000 tun vysoce radioaktivních odpadů. Jaderný průmysl zatím nedal uspokojivou odpověď na otázku, co se svým odpadem udělá. Plánuje se sice ukládání do hlubinných podzemních úložišť, ale dosud nikde na světě k tomu fakticky nedošlo. A přestože odpad zřejmě jednou v podzemí skončí, nepodařilo se zatím technicky zaručit, že tam vydrží v bezpečné izolaci po nezbytnou dobu.

Hlubinná úložiště

Vláda chce předvést, že problém vyřešila. Proto spěchá s výstavbou hlubinného úložiště radioaktivních odpadů. Stát pro něj vytipoval šest míst. Vyvolal tak masivní občanskou revoltu. Ve všech lokalitách se obce a lidé postavili proti. Nesouhlasné rezoluce odhlasovala také zastupitelstva dotčených krajů. Ministři proto v červnu 2004 museli vyhlásit pětileté moratorium na průzkumné práce.

Hnutí DUHA prosazuje

České atomové elektrárny ovšem vyrobily už stovky tun vysoce radioaktivních odpadů. Česká republika se o své nebezpečné dědictví bude muset postarat. Hnutí DUHA prosazuje, aby vláda namísto silového řešení vsadila na dohodu s obcemi a před politicky motivovaným spěchem dala přednost pečlivému technickému ověřování správného postupu.

K tomu je nutné:

• Dát obcím právo spolurozhodovat – nikoli jim radioaktivní skladiště vnucovat. Nejdále se s budováním úložiště dostaly skandinávské země, které dávají obcím právo veta. Debata se tak díky větší důvěře mezi místními lidmi a státem civilizuje.
• Aby vláda přestala apriorně prosazovat koncept takzvaného uzavřeného hlubinného geologického úložiště bez posouzení alternativních technických řešení.
• Zvýšit poplatek provozovatelů atomových reaktorů na takzvaný jaderný účet, ze kterého se ukládání odpadů hradí. Česká sazba je ve srovnání s jinými státy velmi nízká. Hrozí, že vybrané peníze nebudou stačit.
• Nezvyšovat výrobu radioaktivních odpadů, dokud průmysl nevyřeší, jak s nimi naloží. Tedy nebudovat nové atomové reaktory.