Obchodování s emisemi

Evropská unie spustila takzvané obchodování s emisemi. Součástí je také český průmysl: elektrárny, hutě, chemičky, cementárny a další znečišťovatelé. Obchodování má dvojí účel:

• snížit exhalace oxidu uhličitého, hlavní příčiny globálních změn podnebí,
• a zajistit, aby se to stalo nejlevnějším možným způsobem.

Princip obchodování

Z ekologického hlediska není důležité, ve které konkrétní továrně (nebo ve které zemi) se znečištění sníží. Proto stačí stanovit celkovou hranici. Obchodování s povolenkami na emise povede k tomu, že exhalace se budou omezovat tam, kde je to lacinější. Zařídí to trh. Firmy, pro které by vyčištění výroby bylo drahé, raději namísto toho nakoupí povolenky. Podniky, jež mohou vypouštění oxidu uhličitého redukovat levněji, udělají více, než musí, a přebytečné povolenky se ziskem prodají.

Znečišťovatel platí

Druhá výhoda obchodování: znečištění v očích podniků dostane ekonomickou hodnotu. Každé tuně oxidu uhličitého odpovídá konkrétní částka, kterou musí zaplatit za povolenky. Exhalace proto už nejsou jenom nějaký kouř, ale peníze, které zbytečně unikají komínem. Snížení znečištění potom znamená přesně vyčíslitelný finanční zisk.

Americká zkušenost

Evropský model je inspirován úspěšným systémem obchodování s emisemi oxidu siřičitého v USA, který během devadesátých let levně snížil smog a kyselé deště.

České provedení

Ovšem obchodování má jeden háček: celkový objem exhalací, které stát podnikům povolí dohromady vypouštět.