Kůrovec na Šumavě

Několik let na Šumavě panoval spor o postup proti kůrovci. Spor, ve kterém na jedné straně stojí ministr životního prostředí a vedení národního parku, vědci, Hnutí DUHA i další ekologické organizace a mezinárodní pravidla pro národní parky – a na straně druhé někteří politici a řada lesníků.

Ve skutečnosti předmětem kontroverze není jen kůrovec, ale kombinace kůrovce a rozrůstajících se holin. Navíc nejde o jeden spor, nýbrž o debaty o dvou různých tématech: kůrovci ve smrkových pralesích a kůrovci v umělých monokulturách.

Umělé monokultury: diferencovaně kácet

Podstatnou část lesů národního parku tvoří umělé smrkové monokultury. Přirozené mechanismy, které smrčiny chrání proti škůdcům a extrémnímu počasí, jsou zde oslabené.

Podle názoru Hnutí DUHA je proto nezbytné zde proti kůrovci zasahovat. Asanace by měla důsledně likvidovat vznikající ohniska kalamity včetně jednotlivých stromů i polomů.

Chybný postup kácení

S kritikou se ale setkal konkrétní postup: namísto včasných cílených zásahů se totiž dříve kácely rozsáhlé plochy lesa. Vznikaly tak obrovské holiny, které otevírají cestu horským vichřicím, což způsobuje rozsáhlé polomy. Větrné kalamity, které způsobily špatně provedené zásahy proti kůrovci, už na Šumavě zničily větší plochy lesa než kůrovec samotný.

Navíc v jednom konkrétním případě – na hřebeni podél hranice s Německem – nemá kácení vůbec smysl. Z bavorské části národního parku, kde se nezasahuje, totiž kůrovec do Čech znovu a znovu proniká. V extrémních klimatických podmínkách, které tu panují, je velmi obtížné holiny opět zalesnit. Proto by bylo výhodnější provést razantní zásah v nižších, méně náročných podmínkách, kde je snadnější regenerace lesa, a zdroj kůrovce tak izolovat.

Zbytky pralesů: evropské parky nekácí

Pravidla pro monokultury ale neplatí v pralesovitých smrčinách prvních zón národního parku:

Nejde o umělý porost, nýbrž o původní les – a kůrovec do něj přirozeně patří. Je součástí přirozených proměn pralesního ekosystému, stejně jako třeba lavina nebo vichřice. Podle mezinárodních pravidel pro národní parky se první zóny mají ponechávat přírodnímu vývoji, včetně působení brouků. Nezasahovat proti kůrovci v těchto územích je samozřejmostí nejen na bavorské straně hranice, ale také v dalších parcích Německa, Rakouska, Polska či dalších zemí. Šumava není žádnou zvláštní výjimkou.

Kácení není účelné. Odborníci doporučují proti kůrovci v prvních zónách nezasahovat, protože se v přirozeném ekosystému chová jinak než v umělém lese. Proti asanacím se postavilo odborné grémium ministra životního prostředí pro národní parky, ředitelé tří příslušných ústavů Akademie věd, desítky expertů z akademie i univerzit a Světový fond pro ochranu přírody (WWF).

Bavorská zkušenost: málo polomů a zdravý les

Na Šumavě totiž nestojíme mezi volbou mezi suchým lesem a zdravým zeleným lesem. Máme na výběr mezi suchými stromy, kde vyrůstá nový mladý porost, a vykácenými holinami.

Rozdíl dobře ukazuje bavorská strana Šumavy. Tam v jádrové zóně proti kůrovci nezasahují už řadu let. Má to dva důsledky.

Nešíří se holiny. Vývoj kůrovcové kalamity se velmi podobá tomu na české straně hranic. Ale u nás zároveň dramaticky přibývá holin vytvořených vichřicemi v důsledku kácení. Zato v Německu je množství polomů stále stejné – a navíc velmi malé.
Znovu vyrůstá zdravý les. Nepotvrdily se obavy o další osud lesa. Naopak, kůrovec nezahubil všechny stromy a především: pod uschlými smrky divoce vyrůstá nový, zdravý porost. Výzkum také ukázal, že dočasně "suchá smrčina" kypí životem: domov zde má mnoho rostlin, hmyzu, ptáků i dalších zvířat. Podařilo se zachovat pestrý ekosystém lesa i jeho přirozený vývoj.