Herec Tomáš Hanák si rád pohrává – se světem showbyznysu, s diváky, se slovy a vlastně i s Tomášem Hanákem. Naopak nerad opouští rodinný dům v Nižboru. Ruch velkoměsta mu v posledních letech příliš nezamlouvá. Tento rozhovor jsme spolu tudíž vedli po emailu. Pakliže jste někdy četli jeho sloupky v Lidových novinách, určitě si pamatujete nezaměnitelný košatý jazyk, neobvyklou sebekritiku a také svérázný, jiskrný humor. Nejinak je tomu v tomto rozhovoru.

Mnohokrát jste o sobě prohlásil, že jste špatný herec. Proč si to myslíte?

Třeba už jen proto, že nejsem žena. Ženy jsou lepší herečky, jen pro ně není dostatek rolí. A to samé platí i v politice, což mě štve, a s lítostí hledím na sever ke skandinávským zemím. Nikdy jsem netoužil být hercem. Stalo se to náhodou, spíš setrvačností, díky Sklepu a možná i díky vzdálené podobě Paulu Newmanovi. Neumím se do postavy beze zbytku „převtělit“, aby divák zapomněl, že kouká na Hanáka, kterému před očima pořád běží naučený text a hrůza z toho, zda se v záběru dokáže včas přemístit z místa A do místa B. Ale dobrá, skromnost stranou. Snad patřím mezi použitelné herce, ale za špatného se tvrdošíjně označuji i proto, že bych totéž – tedy sebekritiku – rád někdy slyšel i od jiných. Samozřejmě mám na mysli především politiky. Kdyby místo zamlžování či přímo lhaní dokázali tváří v tvář faktům přiznat chybu, omyl, slabost, prostě normální lidské selhání… Bylo už tolik šancí dát lidem, tedy voličům, příklad a čestně odejít, rezignovat, počkat až se problém vyřeší a podezření vyvrátí. Bohužel, jdou nám všem právě opačným příkladem.

„Můj život už mě moc nezajímá ani nebaví. Asi proto jsem zapletený do tolika charit.“

Ještě zpět k herectví, když dovolíte. Koho vy sám považujete za dobrého herce?

Těch opravdu dobrých je, jak víme, opravdu nemnoho, a to mě trochu utěšuje. Rudolf Hrušínský například. Stačilo, aby stál, stačil náklon hlavy. Clint Eastwood – ten je vůbec zjevením! A jeho proměna z rolí drsňáků v béčkových filmech ve „zralého“ herce a posléze režiséra a taky scenáristu, skladatele či střihače filmů jako Madisonské mosty či Gran TorinoNouzovém východu. je neuvěřitelná. Eastwood je pro mě vůbec důkazem, že schopnosti člověka jsou neodhadnutelné a že nikdy není pozdě. A z hereček třeba Kate Winslet. Moc se mi líbila třeba ve skvělém Mendesově

Podle toho, co často říkáte v rozhovorech nebo také podle vaší parodicky laděné 13. komnaty v České televizi, se zdá, že nesnášíte showbyznys. Nedávno vám ale vyšla sólová deska, čímž jste rozšířil spektrum své profese z herce, baviče a moderátora ještě na zpěváka. Jde to vůbec dohromady?

Bavič, fujtajbl, to je strašlivé označení, to je na sebevraždu… Ale k věci. Že showbyznys nesnáším, to jsou příliš silná slova. Showbyznys je spíš tragikomický. A v našem tuzemském rybníčku dvojnásob. Máloco je ubožejší a komičtější, než být „slavný“ v téhle naší vlastičce, účinkovat v revuálních pořadech, z playbacku zazpívat na „prestižní“ akci někde na golfovém hřišti hned za kravínem, ovšem za účasti tuzemských VIP, či vyhřívat se na titulní stránce barevného týdeníku hned vedle reklamy na hrnce. Ale existují výjimky. Pro mě třeba Jiří Korn – velký profesionál ve všem, co v showbyznysu dělá. A navíc není zakonzervovaný, pořád zkouší nové věci.

„Snad patřím mezi použitelné herce, ale za špatného se tvrdošíjně označuji i proto, že bych totéž – tedy sebekritiku – rád někdy slyšel i od jiných, především od politiků.“  

A jaké má tedy ambice Hanák-zpěvák?

Prakticky nulové. Opravdu jsem netoužil vydat desku. A jestli nevěříte, můžeme se klidně sejít u soudu. Ani se mi nechtělo chodit do studia, na focení kvůli obalu a vést rozhovory. Natočení té desky navrhl hudební publicista Pavel Klusák, který se mimochodem při slově šoubyz osypává. Moje písničky se určitě neobjeví v revuálních pořadech televizí. Nehledě na jiné důvody nejsou ani dostatečně bezstarostné, ani náležitě chytlavé. Málokdy se v nich třeba opakují refrény. A kromě toho, Hanák není ani moc dobrý zpěvák.

Ale vaše skladba Technopárty se udržela v hitparádě pražského hudebního Rádia 1 sedm týdnů, před Vánoci se dostala dokonce na druhé místo. Víte to?

Ovšem že to vím! A je to velikánská švanda a skrytě jsem si to přál. Kortézovsko-chladilovská pomalá taneční věc v jejímž závěru dokonce zazní romantická harmonika, zrovna na tomhle rádiu! To je vážně zářez do pažby. Rádio 1 se teď možná otřásá v základech. Hádejte, kdo mi v jejich hitparádě konkuruje? David Vávra! David je jistě barokně košatý, multifunkční člověk, architekt, kolážista, muchlážista, fotbalista, básník slova i míče, běžec, běžec na lyžích, snad i herec, ale zpěvák? Dva šediví sklepáci, kterým táhne na šedesát a ráno se sotva zvednou z postele. Dva vypelichaní kohouti na jednom smetišti! To je něco. Ne, svět není tak špatný, když se může stát něco takového.

V každém případě gratuluji. Mimochodem, chystáte se na turné?

Na turné čtyř můstků? Ty bych si musel koupit skokanské lyže a bezdrátový mikrofon. A zpívat za letu není nic příjemného. Můžete totiž nastydnout, mandle zduří. Do otevřených úst vám vlétne nějaký chráněný druh nebo družka. Jestli ale máte na mysli turné koncertní, tak ještě nevím. Přesněji: zatraceně nevím. Nechce se mi někam jezdit a vylézat na pódium. Taky kdo ví, zda ráno ještě vstanu. A navíc mívám pořád ještě trému. Zkrátka nic lákavého. Ale samozřejmě dostávám denně prosebné dopisy, stovky, desítky… i jednotlivé dopisy. Teda občas. Naposled… moment, kdy to sakra bylo? Vlastně už si nevzpomínám, kdy mi někdo psal. Uvidím. Třeba mě přinutí bída, ale to už o mně pro změnu nebude zájem. Ovšem vystupovat na pouti nebo na dožínkách za porci zle olezlé tlačenky – to by byl vzrušující konec mé kariéry.

Cítíte se jako zpěvák a autor textů svých písniček lépe než v roli herce?

Tak to chodilo ve Sklepě. Každý si hraje a zpívá většinou svoje věci. Má to tu výhodu, že víte, o čem je řeč. Sám bych asi těžko mohl zpívat třeba Kolářovu písničku „díky, lásko, že tě mám, s tebou stoupám k výšinám, díky tobě nejsem sám“. Zvládl bych to leda jako parodii. Ale baví mě psát texty pro kolegyně z divadla, hlavně pro mou první ženu. Tam se dají vložit i citlivé věci, které se v palici rodí většinou v noci, v tichu. Chlupatému chlápkovi by je asi nikdo nevěřil, natož ve Sklepě, který proslul ironií a parodií.

Například, ale nejenom, z někdejších nadnesených a vzletných sloupků pro Lidové noviny působíte jako ekologicky orientovaný člověk. Kde se to ve vás vzalo?

Asi to souvisí s dětstvím na vesnici. Můj děda byl soukromě hospodařící rolník, takže se muselo šetřit a s věcmi nakládat opravdu rozumně. Naše máma tam žije dodnes, je samoživitelka – brambory, marmelády, darovaná slepice od sousedky. Zaniklá klasika.

„Zhasínám. Radši si vezmu svetr, než přidávat topení. Čistím si boty krémem, občas zajdu s opravou k ševci. Dojídám. Mám rád předvčerejší rohlíky. Snažím se nejezdit autem kvůli blbostem.“

Takže jste proti konzumu imunní?

Už je to opravdu dávno, co jsem si uvědomil, že nikoli hraboš, myš, veš nebo mandelinka, ale člověk je hlavním a vlastně jediným prokazatelným škůdcem na planetě. U „nejvyššího“ soudu by to fakt prohrál a byl logicky odsouzen k trestu smrti. A když člověk, tak holt i já. Mám sice lidi rád, ale myslím, že by bylo lepší, kdybychom to tady už zabalili. Dostali jsme spoustu času a šancí, ale většinu jsme vlastně promarnili – tím samozřejmě nemyslím objev penicilinu, Osudovou symfonii nebo Felliniho Silnici. Ale ve výsledku jsme Stvořitelova očekávání tutově hrubě zklamali. Na sebevraždu nemám kuráž, takže před tím, než se konečně stanu humusem, tedy něčím prospěšným, to tady chci alespoň důstojně doklepat. Snažím se – nijak extra úspěšně – alespoň neškodit. Nebaví mě kupovat nové věci, přestože je na nás činěn nátlak: Když nebudeš kupovat, nebudou mít jiní lidé práci. Zhasínám. Radši si vezmu svetr, než přidávat topení. Čistím si boty krémem, občas zajdu s opravou k ševci. Dojídám. Mám rád předvčerejší rohlíky. Snažím se nejezdit autem kvůli blbostem a „jízdní povinnosti“ se pokouším koncentrovat. Prostě se nechci cítit jako ignorant, přesněji blbec.

Lidé si vás mohou pamatovat z řady filmů, jedním z nich je také Cesta z města. I vy sám, mimochodem stejně jako režisér Tomáš Vorel, jste se odstěhoval na vesnici, kde jste si opravil starý domek…

Nejspíš se taky projevilo dětství na vesnici. Věděl jsem, že ve městě žít nechci, a dnešní Praha mi setsakramentsky dává zapravdu. Malá Strana, Staré Město – kouzlo je pryč. Karlův most je nasvícený červenými kontrolkami kamer a foťáků. Staré omítky leckdy průměrných zedníků mizí a nahrazují je dokonale rovné plochy nastříkané elektrickou pistolí barvou bez kocourů. Ve staročeské pizzerii hraje rádio Kiss. Je to domotané a – alespoň pro mě – smutné. Za vesnicí, kde žijeme, už samozřejmě taky vyrostly bungalovy a podnikatelské baroko s pergolou pro auto. Jenže když zavřu oči a dojdu o kus dál, kousek přírody ještě najdu. Ovšem i tam mi nad hlavou hučí charterový Airbus směr Hurghada a lesem může každou chvíli projet lovec adrenalinu na motorce. Každopádně šance něco najít ještě úplně nezmizela. I obyčejné křoví se potom zdá vzácné a cenné, vlastně cennější než celá civilizace. A mít za plotem potok a les je samozřejmě radost – neřkuli pro našeho desetiletého synka!

A souvisela ta filmová cesta z města nějak s vývojem lidí kolem divadla Sklep?

Určitě se projevuje náš věk. Překročili jsme padesátku a mnozí už nemůžeme nebo nedokážeme kalit až do rána. Slinivky řekly dost. Hledáme klid. Současné tempo je pro nás někdy až příliš dynamické. Vyrostli jsme za nehybné totality, což mělo svůj druh půvabu. Ale pozor, neříkám: Volte komunisty. Každopádně jsme měli dost času na kamarády, výlety, hospody…

Hrdě se hlásíte k tomu, že jste skaut, znáte skautské zákony?

Zpaměti vám je neřeknu, ale je jich deset a chápu je jako jakýsi praktický přepis Desatera pro každodenní život. Modrý život si nevedu, ale snažím se pomáhat ostatním. Můj život už mě moc nezajímá ani nebaví. Asi proto jsem zapletený do tolika charit. S manželkou dáváme hodně peněz, snažím se dělat něco smysluplného i jako zastupitel. Doufám, že to svatý Petr zohlední, až konečně dočte seznam mých hříchů. I když v pekle by možná byla větší zábava.

Připravila Zuzana Geryková.