Podobné problémy jako v případě Počerad mají také žádosti o výjimky pro elektrárny Prunéřov, Tušimice a Ledvice, proti nimž ekologické a právní organizace také uplatňují námitky.

V případě Počerad navíc ČEZ nerespektuje předpisy, když neuvádí, jakým způsobem bude zdroj provozován v době výjimky a po jejím skončení [4]. ČEZ by totiž v době platnosti výjimky (do 30. června 2025) předal elektrárnu novému vlastníkovi, skupině Sev.en Energy Pavla Tykače. Tato firma v případě svojí první elektrárny Chvaletice žádá obdobně rozsáhlou výjimku až do roku 2029 a dá se tedy očekávat, že bude chtít znečišťování prostředí rtutí protahovat u elektrárny Počerady i po roce 2025.

Elektrárna Počerady je nejen největším českým znečišťovatelem rtutí [5], ale také největším producentem skleníkového plynu oxidu uhličitého [6], který je hlavní příčinou změny klimatu.

Ekologické organizace Greenpeace a Hnutí DUHA také podaly stížnost na podjatost Krajského úřadu Ústeckého kraje, který řeší výjimky pro ČEZ, jemuž se zavázal pomáhat [7]. Pokud jim Ministerstvo životního prostředí vyhoví, přesune rozhodování z Ústí nad Labem do jiného krajského města.

Laura Otýpková, právnička Frank Bold, řekla:
“Evropské právo umožňuje udělit výjimku z emisních limitů jen ve zvláštních, dobře odůvodněných případech, jen v nezbytném rozsahu a na co nejkratší dobu. Žádost o výjimku pro Počerady nesplňuje ani jednu z těchto podmínek. ČEZ neuvádí žádný rozumný důvod, proč by měla být výjimka čtyři roky dlouhá. Elektrárna nejen že nesplní emisní limity, ale po čtyřletém přípravném období před účinností nových limitů se nekoná ani žádné zlepšení oproti současnému stavu. Právní institut výjimky nemůže sloužit k zakrytí tohoto laxního přístupu k ochraně životního prostředí.“

Jiří Koželouh, vedoucí programu Energie, klima a odpady Hnutí DUHA, řekl:
“Opakovaně říkáme, že žádost o výjimku z limitů na ochranu zdraví je v případě Počerad naprosto nepřijatelná. Vždyť ČEZ chce povolení vypouštět ze zastaralé a nepotřebné uhelné elektrárny čtyři roky čtyřnásobek toxické rtuti a připravit Pavlu Tykačovi možnost v tom pokračovat. A ejhle, po podrobném prozkoumání se ukazuje, že žádost není jenom bezohledná ke zdraví lidí, ale také v rozporu se zákonem a závaznými metodikami. Elektrárna Počerady nepotřebuje prodlužovat provoz, potřebuje po padesáti letech odstavit.”  

Kontakty:
Laura Otýpková, Frank Bold, 770 170 722, laura.otypkova@frankbold.org
Jiří Koželouh, Hnutí DUHA, 723 559 495, jiri.kozelouh@hnutiduha.cz
Jiří Jeřábek, Greenpeace, 775 692 169, jiri.jerabek@greenpeace.org

Poznámky:
[1] Žádost ČEZ konkrétně navrhuje zvýšení množství rtuti ze 7 na 28 mikrogramů na metr krychlový. https://www.hnutiduha.cz/aktualne/cez-chce-vypoustet-z-elektrarny-pocerady-4x-vice-toxicke-rtuti-nez-je-limit-na-ochranu

[2] Navržený emisní limit pro rtuť ve výši 28 µg/m3 je čtyřnásobkem emisního limitu dle závěrů o BAT (nejlepší dostupné techniky). Metodický pokyn MŽP (str. 4) říká „lze obecně považovat za vhodné dosažení hodnot, které byly v procesu tvorby příslušného BREF a závěrů o BAT akceptovány Evropskou komisí jako relevantní pro vymezenou skupinu zařízení, ale nebyly z nejrůznějších důvodů v BAT zohledněny – jedná se o tzv. accepted split views…“ Tyto „accepted split views“ stanoví jako nejvyšší přijatelný emisní limit pro Hg koncentraci ve výši 20 µg/m3. Navíc i lobbistické sdružení uhelných společností EURACOAL navrhovalo emisní limit ve výši až 20 μg/m3.

REVIEW OF THE BEST AVAILABLE TECHNIQUES (BAT) REFERENCE DOCUMENT FOR LARGE COMBUSTION PLANTS (LCP BREF) : Assessment of split view rationales, str. 121, dostupné online:
https://www.mzp.cz/ippc/ippc4.nsf/b8b42dbc0c8637bac125773c0021a91e/22001c6610fa3e7bc1258368003e885c?OpenDocument.

[3] Seznam důvodů pro neudělení výjimky z emisních limitů pro elektrárnu Počerady:

• Není dán základní zákonný důvod dle § 14 odst. 5 písm. a) (geografická poloha) nebo b) (specifická technická charakteristika) zákona o integrované prevenci. Nejsou naplněny ani ostatní zákonné podmínky dle § 14 odst. 5 zákona o integrované prevenci (dochází k závažnému znečištění životního prostředí neboť jde o největší zdroj rtuti do ovzduší v ČR, není dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí neboť provozovatel chce 4 roky překračovat limit čtyřnásobně a žadatel neprokázal, že by snížení znečištění bylo nepřiměřeně drahé)
• V rozporu s Metodickým pokynem MŽP provozovatel neuvádí, jakým způsobem bude zdroj provozován v době výjimky a po jejím skončení. Žádost v tomto ohledu není dostatečně konkrétní a nelze o ní v této podobě rozhodnout.
• Navržený emisní limit pro rtuť (28 µg/m3) je příliš vysoký a odporuje tak Metodickému pokynu MŽP.
• „Bezpečně zjištěný aktuální stav emisí“ není provozovatelem dostatečně podložen a nelze z něj tedy vycházet při hodnocení žádosti.
• Hodnocení údajů o emisích dle Metidického pokynu MŽP je založeno na nepodložených informacích.
• Hodnocení emisní významnosti výjimky dle Metodického pokynu MŽP je provedeno nesprávně.
• Není dostatečně posouzen nepříznivý vliv výjimky na životní prostředí z důvodu nedostatku informací o stavu dotčeného území.
• Není dostatečně hodnocen vliv výjimky na Evropsky významné lokality Raná - Hrádek, Oblík – Srdov - Brník a Sinutec - Dlouhý kopec.
• Utajení nákladů na snížení znečištění na zákonný limit je v rozporu se zákonem o integrované prevenci a znemožňuje jakékoliv odborné vyjádření
• Ekonomické hodnocení obsahuje nesrovnalosti a rozpory s Metodickým pokynem MŽP.
• Požadovaná doba výjimky není řádně odůvodněna a je nepřijatelně dlouhá a její délka není dostatečně odůvodněna.

[4] Podle Metodického pokynu MŽP by výjimka „měla být vždy časově ohraničena a mělo by být zřejmé, že po uplynutí této doby bude zařízení provozování v souladu s požadavky BAT, bude nahrazeno novým, případně bude zcela vyřazeno z provozu.“ (str. 10 MP MŽP) Jinými slovy, provozovatel by měl v řízení prokázat, že má jasný plán, jak se zařízením po konci platnosti výjimky naloží. Provozovatel však v žádosti sám přiznává, že nemá žádnou představu, zda a za jakých podmínek bude zařízení v dalších letech provozováno. Provozovatel tedy postupuje v rozporu s Metodickým pokynem MŽP, když neuvádí, jakým způsobem bude zařízení provozováno po dobu výjimky a po jejím skončení. Žádost není dostatečně jasná, aby z ní mohl krajský úřad posoudit, jaký způsob dalšího provozu zařízení vlastně povoluje. Tento zásadní nedostatek jednak znemožňuje udělení výjimky a zároveň zcela kompromituje celé odborné posouzení, které je vystavěno na zjevně nepotvrzených východiscích.