Tropické teploty přesahující 35 °C, noci bez ochlazení, přívalové deště, bleskové povodně a kroupy o velikosti pěti a více centimetrů. Ještě před několika desetiletími šlo o mimořádné jevy. Dnes se s nimi setkáváme stále častěji. To, co jsme dříve označovali za extrém, se postupně stává běžnou součástí našich životů.

Nejde o výkyv jednoho léta. Vědecké poznatky jednoznačně ukazují, že rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře způsobuje oteplování planety. Každý další stupeň oteplení znamená vyšší výpar vody, delší období sucha i silnější bouřky. Teplejší vzduch dokáže zadržet přibližně o sedm procent více vodní páry na každý stupeň Celsia. Když se pak podmínky změní, srážky nespadnou pozvolna během několika dnů, ale během několika desítek minut. Výsledkem jsou přívalové deště, ničivé bouře, lokální povodně, ale také velké kroupy, jejichž svědky byli v posledních dnech lidé v Jihomoravském kraji na Blanensku nebo v Pošumaví. 

Často se objevuje otázka, která bývá předmětem živých debat i určité nedůvěry. Proč se Česká republika otepluje rychleji než některé přímořské státy. Tento rozdíl je dán především geografickou polohou a odlišnou schopností oceánu ovlivňovat klima. Zatímco pobřežní oblasti těží z vyrovnávacího efektu moře, které se ohřívá i ochlazuje pomaleji a zmírňuje teplotní výkyvy, vnitrozemské státy, jako je Česko, jsou citlivější na změny teplot vzduchu. Moře přitom funguje jako obrovský zásobník tepla. V létě pohlcuje sluneční energii a ochlazuje své okolí, v zimě ji naopak postupně uvolňuje. Ve vnitrozemí tento stabilizační prvek chybí. Pevnina se navíc zahřívá rychleji než voda a vysušená krajina se přehřívá ještě výrazněji. Místo toho, aby se část sluneční energie spotřebovala na odpařování vody z půdy a vegetace, přeměňuje se téměř celá na teplo. Vzniká tak začarovaný kruh, sucho podporuje vyšší teploty a vyšší teploty dále prohlubují sucho.

Dopady těchto změn dnes pociťuje každý z nás. Krajina ztrácí schopnost zadržovat vodu. Po dlouhých obdobích sucha přicházejí prudké lijáky, které se nestačí vsakovat. Voda rychle odtéká, bere s sebou úrodnou půdu a nedoplňuje zásoby podzemních vod. Vysychají studny, potoky i mokřady. Lesy oslabuje kombinace sucha, vysokých teplot a škůdců. Zemědělská půda ztrácí úrodnost a roste riziko požárů.

Stejně závažné jsou dopady na zdraví obyvatel. Extrémní vedra zvyšují počet kolapsových stavů, zatěžují srdce a cévy, zhoršují spánek během tropických nocí a představují vážné riziko zejména pro seniory, malé děti, chronicky nemocné i lidi pracující venku. Záchranné složky zaznamenaly rekordní počet výjezdů v historii.Vyšší teploty současně zhoršují kvalitu ovzduší a prodlužují pylovou sezónu, což stále více komplikuje život alergikům a astmatikům.

Změna klimatu se promítá také do ekonomiky. Škody způsobené suchem, přívalovými dešti, krupobitím, větrem či požáry každoročně dosahují miliard korun. Rostou náklady zemědělců, obcí, pojišťoven i domácností. Přibývá výdajů na opravy infrastruktury, zdravotní péči i zajištění dostatečných vodních zdrojů. Extrémní počasí přináší každý rok nové rekordy a potvrzuje, že změna klimatu není abstraktní pojem z vědeckých studií, ale realita, která ovlivňuje každodenní život lidí.

Existují řešení a čím dříve začneme jednat, tím více škod můžeme zmírnit. Jaká opatření jsou tedy potřeba?

• Obnovovat přirozenou schopnost krajiny zadržovat vodu prostřednictvím mokřadů, tůní, remízků, alejí a zdravých říčních niv.
• Chránit kvalitní zemědělskou půdu před erozí a podporovat šetrné hospodaření, které zvyšuje obsah organické hmoty a schopnost půdy zadržovat vláhu.
• Přeměňovat smrkové monokultury na druhově pestré a odolnější lesy.
• Vysazovat stromy ve městech a obcích, rozšiřovat zelené plochy a omezovat přehřívání zastavěného území.
• Zadržovat dešťovou vodu tam, kde spadne, místo jejího rychlého odvádění kanalizací.
• Snižovat emise skleníkových plynů rozvojem obnovitelných zdrojů energie, úsporami energií a modernizací dopravy.

Každý vysazený strom, každý obnovený mokřad, každý hektar zdravé půdy i každá tuna emisí, kterou se podaří ušetřit, představují investici do bezpečnější budoucnosti. Nejde pouze o ochranu přírody. Jde o ochranu vody, zdraví lidí, potravinové bezpečnosti, ekonomiky i kvality života.

Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA, říká:

„Proběhlá vlna extrémních veder nám opět připomněla, že každá ušetřená tuna oxidu uhličitého nám kupuje čas, který máme na to, adaptovat naši společnost na nové podmínky a zároveň zvyšuje šanci, že udržíme změnu klimatu na řešitelné úrovni. Hlavním dluhem, který v této věci Česko vůči svému obyvatelstvu má, je pomalý rozvoj obnovitelných zdrojů energie, zejména větrné energetiky. Zároveň však musíme přidat i v adaptacích, protože změna klimatu již probíhá. Je nutné dát prostor přirozené obnově lesů, vracet zelené prvky do krajiny i sídel či obnovovat přirozené toky řek a mokřady. Změna klimatu je vážným problémem pro naše zdraví i ekonomiku.“

Eva Pernicová, tisková mluvčí Hnutí DUHA, říká:

“Současný vývoj počasí je jasným varováním. Příroda nám ukazuje, že podmínky, na které jsme byli po generace zvyklí, se mění. Je na nás, zda budeme jen odstraňovat stále větší škody, nebo začneme posilovat odolnost krajiny i společnosti vůči změně klimatu.

První krok, který může udělat téměř každý bez ohledu na to, zda bydlí v rodinném domě nebo v paneláku, je omezit přehřívání svého okolí. Prakticky to znamená stínit okna v horkých dnech, například zatažením žaluzií, závěsů nebo použitím venkovních rolet či markýzy. I tato drobná opatření mohou přispět ke snížení teploty v našem okolí a zmírnit dopady letních veder.”

Kontakty

Eva Pernicová, tisková mluvčí Hnutí DUHA
eva.pernicova@hnutiduha.cz, 734 770 020

Jiří Koželouh, programový ředitel a vedoucí programu Energetika Hnutí DUHA
jiri.kozelouh@hnutiduha.cz, 723 559 495