Za devět měsíců přípravy Ministerstvo průmyslu a obchodu nezajistilo, aby Národní plán obnovy splňoval základní podmínku jeho schválení, tedy že 37 % investic musí směřovat do klimatických opatření. Vláda proto musela narychlo do plánu doplnit přes 7 miliard korun ze státního rozpočtu, aby měl plán v Bruselu šanci projít.

Jak upozornily ekologické organizace a akademická pracoviště [1], komponenta plánu číslo 2.6 s názvem “Ochrana přírody a adaptace na klimatickou změnu”, která byla původně v režii Ministerstva zemědělství, neplnila nároky klimatických opatření, což ohrozilo dosažení povinného podílu 37 % v celém plánu. Stejné hodnocení vydala i Evropská komise, Ministerstvo zemědělství však své investice se sníženým příspěvkem k ochraně klimatu v plánu ponechalo a ministerstva proto musela urychleně hledat dodatečné zdroje, které by klimatická kritéria plánu posílily.

Ty nakonec Ministerstvo průmyslu a obchodu zajistilo ze státního rozpočtu a navýšilo tak celkový objem plánu o necelých osm miliard na 199,902 mld. korun. Zelený podíl ve výši 37 % mají zachránit nové komponenty 2.8 “Revitalizace území se starou stavební zátěží (brownfieldy)” a 2.9 “Podpora biodiverzity a boj se suchem”, které spravuje Ministerstvo životního prostředí v celkové výši 6,277 mld. korun. Tyto investice mají plynout do revitalizací brownfieldů (3,332 mld.), projektu protipovodňové ochrany v Brně (1,2 mld.), programu Dešťovka (1,2 mld.) a krajinných investic ve výši necelé jedné miliardy korun.

Za tyto dodatečné prostředky ale Ministerstvo životního prostředí zajistí pouze zlomek investic, které krajina potřebuje, a které jsou odhadnuty [2] na desítky miliard korun v příštích několika letech. Za 1,2 mld. korun tak bude upraveno 1,3 kilometru řeky Svratky v Brně, protipovodňový efekt mají ale především zásahy v celé ploše povodí, kde je třeba revitalizovat tisíce kilometrů čtverečních půdy a zároveň tisíce kilometrů vodních toků. Program zádrže dešťové vody zajistí 40 tisíc kubíkových nádrží, potenciál zadržení vody v krajině opatřeními jako je ochrana půdy před erozí, mokřady, tůně nebo revitalizace vodních toků jsou ale až 3,5 milionu kubíků [3]. Miliardy přidělené v plánu obnovy Ministerstvu zemědělství mají přitom na vodní režim v krajině pouze minimální vliv, či dokonce mohou podle konkrétního provedení škodit, jako například nevhodně provedené hrazení bystřin, které můžeme vidět na většině našich horských toků. To sice ochrání konkrétní místo, třeba lesní cestu, ale znásobí problém v obcích níže po toku.

Plán obnovy je tak dalším výsledkem dlouhodobé krize v oblasti boje proti suchu, který popisuje také závěr kontroly Národního kontrolního úřadu [4], kde kvůli střetu kompetencí ministerstev životního prostředí a zemědělství neexistuje ucelený přístup k řešení problémů v krajině a tedy ani posunu v naší odolnosti vůči suchu.

K navýšení o 4 mld. na celkem 7,5 mld. došlo také v komponentě 2.2 “Snižování spotřeby energie”. To má pokrýt převis poptávky o hluboké renovace (úspora energií min. 30 %) či stavbu veřejných a obecních budov v pasivním standardu. Právě úsporné programy v obcích nebyly dlouho podporovány a tato alokace tak může mít významný pozitivní efekt na plnění našich cílů v oblasti úspor energie.

Pochybný je také přínos financování programu Nová zelená úsporám. Ačkoli navržené zateplování rodinných domů, malé obnovitelné zdroje a výměna kotlů jsou potřebná opatření, deset miliard Národního plánu obnovy nepřispěje ke zvýšení jejich pozitivních dopadů. Program Nová zelená úsporám totiž přijde mezi lety 2021 a 2023 o 9,6 miliardy korun, což je plánovaný podíl programu na výnosech z dražeb emisních povolenek, kterými je financován. Tento podíl byl v návrhu státního rozpočtu na rok 2021 zkrácen, výnosy z prodeje povolenek se tak stanou příjmem eráru. Deset miliard korun, které přinese Národní plán obnovy, tak nepřispějí k novým příležitostem obnovy ekonomiky po koronaviru, ani nezlepší tragickou energetickou nehospodárnost naší ekonomiky, ale zalepí díru v českém státním rozpočtu.

Ekologické organizace upozorňují také na nedostatečnou veřejnou kontrolu čerpání Národního plánu obnovy. Vzhledem ke zkušenostem s nízkou transparentností jeho přípravy je nutné umožnit nevládním organizacím a sociálním a hospodářským partnerům kontrolovat rozdělování peněz v Národním plánu obnovy v jeho Řídícím orgánu. Návrh plánu zatím počítá s tím, že se jeho řízení budou účastnit pouze dotčená ministerstva a všem dalším zainteresovaným stranám, včetně poslanců a senátorů, vyhrazuje pouze nezávaznou poradní funkce v takzvaném Výboru NPO. Otevřená správa zdrojů z Evropské unie je přitom běžnou praxí jak ve všech Operačních programech, tak i v novém Modernizačním fondu. 

Anna Kárníková, ředitelka Hnutí DUHA, řekla:

“Ministerstvo průmyslu a obchodu vyřešilo prekérní situaci kolem chybně zpracovaného NPO skutečně šalamounsky - místo toho, aby donutili Ministerstvo zemědělství nedostatečná opatření stáhnout nebo předělat tak, aby měla skutečně efekt pro klima, dolilo do plánu peníze ze státního rozpočtu a s investicemi si zahráli rošádu tak, aby ty nejzelenější mohli vykázat do evropského rozpočtu. Kromě této nekoncepční rošády plán ukazuje na hlubší problémy klimatické politiky - její setrvalou nesystémovost a nízkou efektivitu, která plyne z nízkých ambicí a intenzivního resortismu, jak vidíme například na zcela neefektivním porcování agendy sucha a adaptace na změnu klimatu mezi resorty životního prostředí a zemědělství.” 

Jana Moravcová, ředitelka Beleco, řekla:

“Pár suchých poldrů a voda vedoucí na pole v trubkách, jak navrhuje Ministerstvo zemědělství, a obnova mokřadů na 48  hektarech podle Ministerstva životního prostředí problém nevyřeší, je to zase jen lokální, krátkodobé a nesystémové řešení. Národní plán obnovy je jedinečnou příležitostí k získání financí na systémovou realizaci opatření zadržujících vodu v krajině, bránících erozi a bleskovým povodním. Vedle získání peněz na realizaci těchto opatření je ale nutné změnit legislativu a dotační systém tak, aby vlastníci a hospodařící subjekty byli motivováni k jejich realizaci a dlouhodobé udržitelnosti. V současné době se jim meze, tůně a mokřady mezi ornou půdou hrubě nevyplácí, a to se musí změnit. Realizace těchto opatření je veřejná služba a jako taková musí být oceněna a ztráty z ušlých zisků kompenzovány. V konečném důsledku by to pomohlo nám všem.”

Jana Maussen, Centra pro dopravu a energetiku, řekla:

“Vláda mohla využít příležitost a připravit Národní plán obnovy, který by Česku pomohl čelit covidové a klimatické krizi. Místo toho sledujeme přípravy plánu, který je v mnoha ohledech jen promarněnou šancí. Týká se to jak oblasti zelených investic, tak transparentnosti celého procesu, který až do nedávna probíhal bez participace se sociálními partnery a veřejností.”

Daniel Vondrouš, ředitel Zeleného kruhu, řekl: 

“Evropští daňoví poplatníci nám posílají peníze na obnovu naší země po pandemii a její ochranu před dopady klimatické krize. Velká část z prostředků ale může zbytečně skončit v bahně rybníků, ve stejnověkých lesních plantážích nebo v děravém státním rozpočtu. Na vině je nekoncepční chaos v Babišově vládě.” 

Poznámky:

[1] https://drive.google.com/file/d/1QwdnUTjpfF474u1UY2jhTnSSQ02p72L9/view (odkaz je externí)

[2] https://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/2020/09/investice_do_obnovy_podklad_pro_novinare.docx_1.pdf

[3] https://www.vumop.cz/zemedelska-krajina-mohla-zadrzet-o-40-procent-vice-vody (odkaz je externí)

[4] https://www.nku.cz/assets/kon-zavery/K18027.pdf (odkaz je externí)