Česká inspekce životního prostředí dostala podnět

Severočeské doly, a.s. ze skupiny ČEZ, Vršanská uhelná a Severní energetická Pavla Tykače neplní povinnost finančně se zajistit pro případ tzv. ekologické újmy. Jde o škodu, kterou by mohly způsobit (samozřejmě nad rámec průběžně a dlouhodobě způsobovaného poškozování životního prostředí). Jedná se o desítky milionů korun, které by měly být připraveny na řešení akutních problémů - například zamoření vody a půdy při nehodě či jiné nenadálé události. Hnutí DUHA proto na základě právní analýzy společnosti Frank Bold podává podnět k prošetření České inspekci životního prostředí [1].

Podle Hnutí DUHA se jedná o další oblast, kde náklady a rizika těžby hnědého uhlí nese stát místo těžebních společností. Velmi horkým problémem, kdy stát přichází ne o desítky milionů, ale o miliardy, jsou nízké sazby úhrad z vytěženého hnědého uhlí. Jsou navíc chráněné pro stát nevýhodným moratoriem zabraňujícím jejich zvýšení, přestože vláda Andreje Babiše jasně deklarovala v programovém prohlášení, že poplatky zvýší. Ministerstvo průmyslu vedné Martou Novákovou plánuje ustoupit zájmům těžařů a moratorium v připravované novele horního zákona nezrušit. Dokonce ani neuvažuje o zvednutí poplatků od roku 2022, kdy moratorium končí [2].    

Těžební činnost spadá mj. do režimu zákona o ekologické újmě [3]. Podle § 14 zákona o ekologické újmě je provozovatel povinen zabezpečit finanční zajištění k náhradě nákladů podle tohoto zákona. Jde především o náklady na preventivní a nápravná opatření pro případ ekologické újmy. Provozovatelé mají povinnost pro tento účel provést hodnocení rizik. Z tohoto posouzení rizik je potom patrné, jaká má být výše finančního zajištění. Finanční zajištění nemusí zajišťovat provozovatel, který svou činností může způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady nižší než 20 mil. Kč, nebo který má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO 14000 nebo dle Programu EMAS18 (nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné k získání této certifikace).

Při hornické činnosti je nezpochybnitelné riziko ekologické újmy, a to zejména na podzemních nebo povrchových vodách. Hornická činnost je spojena s významným odběrem podzemní či povrchové vody, např. pro lom Bílina jde o dva vrty, u nichž v každém je povoleno čerpat až 5 l/s [4] Tato činnost tak může mít za následek ekologickou újmu na množství vody. Dále může mít hornická činnost za následek ekologickou újmu na půdě.

V ČR jsou čtyři společnosti provozující povrchovou těžbu hnědého uhlí.
●    Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s., podle výroční zprávy v roce 2012 po analýze rizik vytvořila fond dle zákona o ekologické újmě. V roce 2017 bylo v tomto fondu 30 mil Kč. Tato společnost tedy povinnosti dle zákona o ekologické újmě plní.
●     Vršanská uhelná, a.s., Severní energetická a.s a Severočeské doly, a.s., dle údajů uvedených v účetních závěrkách a výročních zprávách v letech 2008-2017 (tedy o účinnosti zákona o ekologické újmě) nejsou registrovány v programu EMAS nebo dle normy ISO 14 000 ani žádné skutečnosti nenasvědčují tomu, že by zahájily jakékoli kroky k získání těchto certifikací. Tyto společnosti zároveň dle účetních výkazů nezřídily fond dle zákona o ekologické újmě.

Analýza společnosti Frank Bold tedy ukazuje, že v rozporu se zákonem o ekologické újmě s největší pravděpodobností postupují tři ze čtyř těžařských společností. Česká inspekce životního prostředí může udělit pokutu do výše 1 milionu korun.

Povinnost zajistit finanční rezervu podle zákona o ekologické újmě je jednou z více obdobných povinností, které mají těžařské společnosti. Další z nich je povinnost vytvářet rezervu k vypořádání důlních škod [5] a na zajištění sanace a rekultivace [6]. Tyto finanční rezervy nelze zaměňovat, neboť slouží k odlišným účelům.

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:
“Těžební firmy Pavla Tykače i Severočeské doly ze skupiny ČEZ opět dokazují, že jim společenská odpovědnost nic neříká. Nestačí, že díky nízkým těžebním poplatkům stát dostává zlomek ceny svého nerostného bohatství a miliardy proudí těžařům. Firmy si dokonce ani neodložily bokem pár desítek milionů na řešení ekologické újmy, jak jim ukládá zákon. Česká inspekce životního prostředí by měla porušování zákona o ekologické újmě prošetřit a donutit firmy zjednat nápravu. Ministryně Marta Nováková by zase měla prosadit zvýšení těžebních poplatků - dostala to za úkol v programovém prohlášení vlády.”

Laura Haiselová, právnička Frank Bold, řekla:
“Finanční zajištění podle zákona o ekologické újmě je důležitým nástrojem, který umožňuje v případě hrozící nebo nastalé ekologické újmy rychle reagovat a přijmout příslušná preventivní či nápravná opatření. Kromě toho, že neplnění této zákonné povinnosti je přestupkem, především může mít významné negativní důsledky pro různé složky životního prostředí, zejména vodu a půdu.”

Kontakt:

Jan Piňos, média a komunikace Hnutí DUHA, 731 465 279, jan.pinos@hnutiduha.cz

Poznámky:

[1] http://hnutiduha.cz/publikace/podnet-k-zahajeni-rizeni-o-prestupku-na-ci...

[2] http://hnutiduha.cz/aktualne/rezignaci-na-zvyseni-poplatku-z-tezby-vlada...

[3] Těžba je spojená s činnostmi dle přílohy č. 1 zákona o ekologické újmě: 6. odběr podzemních vod podléhající povolení podle zvláštního právního předpisu, příp. 15. nakládání s těžebním odpadem, a spadá tedy podle § 1 odst. 2 do režimu zákona o ekologické újmě.

[4] Městský úřad Bílina, rozhodnutí č. j. OSÚaŽP/Dr/21153/231.5.2/H-111/2017/, ze dne 29. 5. 2017