Hnutí DUHA
Friends of the Earth Czech Republic
V elektrárně Chvaletice naměřili čtyřnásobné zvýšení emisí rtuti. Znečišťovatel to před veřejností tají
21.5.2020 11:18
Emise rtuti elektrárny Chvaletice vzrostly v roce 2019 na více než čtyřnásobek. Vyplývá to z nového měření, které poskytla společnost Sev.En EC provozující elektrárnu úředníkům Olomouckého kraje, ale které vůbec nezveřejnila ve výroční zprávě o plnění emisních limitů. Ani nevysvětlila, proč naměřila tak velký nárůst znečištění. V roce 2019 se přitom na základě svých měření zřejmě stala největším znečišťovatelem rtutí v České republice.
Měrné emise rtuti do ovzduší elektrárny Chvaletice narostly z 9,1 mikrogramů na metr krychlový (µg/Nm3) v roce 2018 na 37,7 mikrogramů v roce 2019. V roce 2017 dokonce elektrárna reportovala měrné emise 5,9 µg/Nm3. Absolutní emise tak vzrostly meziročně ze 154 na 536 kilogramů. Vyplývá to z materiálů, které elektrárna dodala Krajskému úřadu Olomouckého kraje v obnoveném řízení o výjimce z emisních limitů a ke kterým mají Greenpeace, Hnutí DUHA a další účastníci správního řízení přístup. (1) Nejde však o dokument přístupný veřejnosti.
Elektrárna také nedávno odevzdala roční zprávu o plnění emisních limitů za rok 2019, která je nově veřejně přístupná na stránkách ministerstva životního prostředí. (2) Oproti předchozím rokům však elektrárna ke zprávě vůbec nepřiložila protokoly o měření rtuti, a z této zprávy se tak veřejnost o zvýšení emisí nedozví.
Podle nového měření elektrárna Chvaletice přeskočila dlouhodobě největší zdroj rtuti do ovzduší - elektrárnu Počerady - a stala se tedy pravděpodobně největším českým znečišťovatelem ovzduší škodlivou rtutí. A to i přesto, že elektrárna Počerady uvádí v roce 2019 zvýšení emisí o dvě třetiny oproti roku 2018. (3)
V současné době provozovatelé elektrárny Chvaletice žádají o výjimku z nových emisních limitů právě pro vypouštění rtuti do ovzduší, protože chtějí vypouštět čtyřnásobek povoleného množství. (4) Krajští úředníci Pardubického kraje nejdříve výjimku udělili, následně ale jejich rozhodnutí zrušilo ministerstvo životního prostředí a vyloučilo úředníky z rozhodovaní kvůli jejich podjatosti. O udělení či neudělení výjimky budou rozhodovat úředníci Krajského úřadu Olomouckého kraje. (5)
Ekologické organizace vypouštění rtuti a dalších nebezpečných látek do ovzduší kritizují dlouhodobě. Za tuto kritiku byli nedávno napadnutí provozovatelem elektrárny Chvaletice - mateřskou společností Sev.En Energy spadající do portfolia uhlobarona Pavla Tykače. Podle ní vytvářejí nepřijatelný tlak na úředníky Olomouckého kraje, kvůli němuž hrozí, že se dostanou do stavu systémové podjatosti a nebudou moci o výjimce rozhodnout. (6) Z rozhodnutí ministerstva životního prostředí o systémové podjatosti v případě úředníků Pardubického kraje ovšem jasně vyplývá, že je toto vyjádření lživé a že systémovou podjatost způsobil naopak zástupce kraje, který znečišťovatele veřejně hájil. (7)
Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace, říká:
“Je zarážející, že se množství vypouštěné rtuti z roku na rok zvýšilo na čtyřnásobek. Ještě podivnější ale je, že informaci o tom provozovatelé elektrárny využili v argumentaci pro udělení výjimky, zatímco ji vůbec nezveřejnili ve zprávě o plnění emisí. Znečišťovatelé se budou možná opět bránit, že nechtěli, aby informace o zvýšení emisí nevyvolávaly na úředníky, kteří budou rozhodovat o výjimce, nepřijatelný mediální tlak. Škoda jen, že podobně útlocitní nebyli letos na začátku roku, když vedli masivní kampaň na celostátním rádiu Evropa 2. V ní mimo jiné odměňovali volající posluchače za to, když do vysílání říkali, že ve spalinách z uhelných elektráren je málo rtuti. Nebo když si zaplatili promo článek na serveru iDnes.cz, který v titulku tvrdil, že rtuť z uhelných elektráren není nebezpečná. Provozovatelé elektrárny tak v tomto případě měří sobě a svým kritikům dvojím metrem.” (8)
O výjimky pro vypouštění rtuti nyní žádá i polostátní firma ČEZ. Na svých elektrárnách (kromě Počerad, které ovšem má od začátku roku 2024 provozovat Sev.En Energy) plánuje limit 7 mikrogramů splnit, i když u některých elektráren žádá odklad této povinnosti až o několik let. Technologie na zachytávání rtuti podle firmy ČEZ existují a limity lze po jejich nainstalování splnit. (9) Provozovatelé elektrárny Chvaletice ovšem chtějí nadále několik let analyzovat trh a vhodnou technologii hledat, a proto žádá o výjimku na osm let.
Jiří Koželouh z Hnutí DUHA říká: „Tykačovi lidé se čím dál více zamotávají do své úporné snahy v elektrárně Chvaletice obejít nové limity na ochranu ovzduší a ušetřit peníze na úkor zdraví lidí. Hodnoty rtuti, které naměřili, jsou čtyřikrát vyšší než o rok dříve, ale zároveň potřebují na veřejnosti tvrdit, že jejich elektrárna je čím dál čistší. To, že právě nejplýtvavější a nejšpinavější uhelné elektrárny jako Chvaletice nebo Počerady vykazují vyšší a vyšší emise rtuti, žádají o dlouhodobé výjimky a nemají plány pro snížení emisí, jasně ukazuje, že by měly být rychle odstaveny. Zejména když jejich výroba tvoří jen část obřích vývozů elektřiny za hranice České republiky.“ (10)
Kontakty:
Lukáš Hrábek, Greenpeace, 603 443 140, lukas.hrabek@greenpeace.org (odkaz odešle e-mail)
Jiří Koželouh, Hnutí DUHA, 723 559 495 , jiri.kozelouh@hnutiduha.cz (odkaz odešle e-mail)
Robert Hrdina, Zastavme elektrárnu Chvaletice, 777 209 154, robert.hrdina@gmail.com (odkaz odešle e-mail)
Poznámky pro editory:
1)
Odborné posouzení (příloha žádosti o výjimku z emisních limitů), str. 11:
2)
https://www.mzp.cz/ippc/ippc4.nsf/$pid/MZPPCHG5B97M (odkaz je externí)
(3)
Největším emitentem rtuti je již řadu let hnědouhelná elektrárna Počerady. Vypustila v roce 2018 celkem 229 kilogramů rtuti, v žádosti o výjimku uvádí její provozovatel - firma ČEZ - za rok 2019 hodnotu 383 kg a požaduje svolení k vypouštění až 511 kilogramů rtuti ročně od roku 2021. Maximální hodnota pro Počerady je tedy menší, než naměřili provozovatelé elektrárny Chvaletice v roce 2019.
4)
5)
6)
Viz:
7)
Rozhodnutí ministerstva je k dispozici zde:
“Ministerstvo rovněž nevidí riziko podjatosti v souvislosti s podateli namítaným tlakem veřejnosti
(petice, účast občanů na zastupitelstvu obcí a kraje a s tím spojený mediální tlak), protože tyto projevy vůle občanů jsou v občanské společnosti zcela běžné a úředník veřejné či státní správy
musí být schopen takový tlak zvládnout. O tom svědčí i výsledek předchozího projednání žádosti o změnu IP, kdy krajský úřad rozhodl v rozporu s přáním obcí a spolků (účastníků řízení). Navíc lze předpokládat, že pozornosti médií a občanů neunikne ani další úřad, který bude pověřen, aby v řízení o změně IP pokračoval a rozhodl."
8)
9)
10)
