Ze dvou jeden: mezník v historii šumavského národního parku

Dnešní česko-bavorská dohoda o péči o Šumavu je klíčovým mezníkem v historii národního parku – nejdůležitější událostí po necelé tři roky starých doporučeních Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN –, řeklo Hnutí DUHA.
Dodatek k memorandu o spolupráci, který podepíší zástupci české a bavorské vlády, prakticky spojí oba parky v jeden. Mezi hlavní dohodnutá pravidla patří:
Péče o přírodu na obou stranách hranice bude respektovat mezinárodní standard pro národní parky (tj. kritéria národních parků – takzvané kategorie II chráněných území – podle IUCN).
Účelem národních parků tedy bude ochrana nerušeného vývoje přírody.
Území, které se ponechává přírodě, se do roku 2010 rozšíří – na české straně to bude na 30 % národního parku.
Ochrana přírody bude vedena tak, aby posílila prosperitu místních obcí i celého regionu.
Prakticky to znamená, že obě území se budou rozvíjet společně, jako jeden národní park a podle stejných pravidel.
Klíčový dodatek k memorandu o spolupráci národních parků na obou stranách Šumavy podepíší zástupci české a bavorské vlády dnes ve 14 hodin na hraničním přechodu v Železné Rudě. Za českou stranu ji signuje náměstek ministra životního prostředí František Pojer.
Dohoda vznikla, aby splnila usnesení oficiální Česko-německé komise pro životní prostředí z března 2003. Delegace vlád České republiky a Německa se zde dohodly na "odstranění rozdílů mezi oběma parky" a "zohlednit při realizaci managementu také zásady IUCN pro kategorizaci chráněných území".
Konkrétní kroky v péči o šumavský národní park doporučila IUCN, rovněž v roce 2003. Mimo jiné požadovala:
scelit a rozšířit nejpečlivěji ochraňované, takzvané první zóny národního parku, které jsou dnes roztříštěny do 135 neživotaschopných kousků;
dodržovat princip, podle kterého se jádrové části parku ponechají přirozenému vývoji přírody bez lidských zásahů, a rozšířit je do roku 2008 na 30-40 %;
vyloučit holosečné kácení a těžkou mechanizaci z centrálních částí parku.
Jaromír Bláha z Hnutí DUHA řekl:
"Takový postup je u přeshraničních parků častý a také nezbytný. Šumava je jedno pohoří a příroda nerespektuje uměle nakreslenou hraniční čáru. Účinná ochrana šumavských pralesů, rysů, tetřevů a dalších přírodních vzácností proto vyžaduje stejnou péči v celém území. Není možné, aby jeden dělal hot a druhý čehý, a mezi oběma parky tak vinou rozdílných pravidel vznikaly rozsáhlé vykácené holiny. Podpis memoranda je klíčový mezník v historii nejen národního parku, ale celé Šumavy. Oba parky se prakticky postupně změní v jeden přeshraniční národní park. Klíčový je rovněž závazek respektovat mezinárodní standardy pro národní parky. Nebude se tedy snad již opakovat ostudné kácení stromů v jádrových zónách parku.“