Jaromír Bláha z Hnutí DUHA řekl:
„Národní parky jsou malé ostrůvky v hospodářské krajině, které jsou vyčleněny pro divokou přírodu, a proto je obdivují miliony turistů. Jejich posláním je umožnit a poznávat přirozené proměny divokých přírodních ekosystémů, které nikde jinde nemůžeme vidět. V horských smrkových pralesích mezi ně po tisíciletí patří i občasné umírání části smrků kvůli kůrovci a spontánní obnova porostu. Ponechání části území přírodě je samozřejmostí v národních parcích v celé Evropě, včetně Německa i Rakouska, Švýcarska, Francie nebo Polska. Mělo by to platit i pro Šumavu. Pustit dřevorubce do míst ponechaných přírodě je popření smyslu národního parku.”

„S výjimkou sociálního demokrata Miloše Kužvarta dosud žádný ministr nepovolil kácet v prvních zónách parku. Jak dopadla takzvaná výběrová těžba, dnes všichni víme. Stromy, které nepokáceli dřevorubci, posléze smetl vítr, takže tam dnes jsou rozsáhlé holiny. Ředitel Stráský promění další kopce na Šumavě v holé, nehostinné pláně.”

„Návrh stříkat insekticidy z letadel je doslova vyhlášení chemické války národnímu parku. Kůrovce, který žije pod kůrou, většina leteckého postřiku nezasáhne, zato zahubí veškerý ostatní hmyz a vodní živočichy. Tak potrhlý nápad, jako stříkat na kůrovce insekticidy z letadel, u nás zatím nikdo nedostal ani v komerčních lesích. Přitom na severní Moravě bylo v uplynulém desetiletí kůrovce více než na Šumavě. Viděl jsem les po takovém chemickém náletu na Slovensku. Na zemi ležela vrstva mrtvých mravenců, střevlíků a dalších brouků, z nichž někteří sami kůrovce hubí.”

„Při ‘boji s kůrovcem’ někteří lidé patrně ztrácejí soudnost. Podobně jako když v padesátých letech část lesníků vážně mluvila o tom, že k hubení kůrovce v lesích použijí malé řízené jaderné výbuchy.”