Hnutí DUHA ale důrazně varovalo správu parku před rušivými  zásahy v oblasti, kde tetřevi právě vyvádějí kuřata. Tetřeví slepice totiž po vyplašení často nedokáží svá kuřata najít. Stráský by tedy i nasazením lezců porušil zákon, který dává ochraně vzácného tetřeva nejvyšší prioritu [2].

Ekologická organizace v dopise Stráského upozornila, že v jádrových územích národního parku, ke kterým Smrčina i sousední Hraničník patří, by měly být zachovány přírodní cykly obnovy ekosystémů. Do přírodních dějů by zde člověk neměl zasahovat ani “šetrnějšími” metodami, jako je aplikace entomopatogenní houby Beauveria bassiana nebo loupání stromů nastojato. Hnutí DUHA akceptovalo tyto metody jako kompromis v 200 metrů širokém pásmu podél Rakouské hranice.

Hnutí DUHA minulé pondělí zjistilo, že vedení parku povolilo na Smrčině kácení stromů. Stráský zásah zdůvodnil tím, že se nepodařilo zajistit lezce, kteří by provedli oloupání kůry nastojato, jak požaduje dohoda s Rakouskem [3].  Hnutí DUHA podalo spolu s Českou společností ornitologickou podnět České inspekci životního prostředí a posílilo v oblasti hlídky. V pátek správa parku kácení stromů na Smrčině pozastavila.

Jako vhodnější řešení ale Hnutí DUHA již jedenáct let opakovaně navrhuje vypracovat společný Česko-Rakouský projekt sjednocení péče o horské smrkové lesy na hranici, které jsou zařazené do evropské sítě chráněných lokalit Natura 2000. Kompenzace za hospodářské ztráty pro rakouského vlastníka by bylo možné získat z evropských fondů, které jsou na podobné projekty určené [4]. Místo toho ale vznikají na hraničním hřebenu vykácené holiny.

Jaromír Bláha z Hnutí DUHA řekl:
„Jsme rádi, že vedení parku v pátek zastavilo kácení na Smrčině. Porážení stromů v době, kdy tu tetřevi vyvádějí kuřata, by bylo vandalstvím. Ale nejde jen o tetřevy – kácením by byl postupně zničen i samotný prales, po kterém by zůstala jen holina. Poslali jsme řediteli Janu Stráskému kontakty na pracovníky, kteří mohou zajistit šetrnější zásah loupáním stromů nastojato, ale upozornili ho, že je nemůže poslat do pralesa v době hnízdění ptáků. Jsme přesvědčeni, že jádrová území národního parku, ke kterým Smrčina i sousední Hraničník patří, by měly být ponechány přírodě bez jakýchkoliv zásahů člověka. To je přeci smyslem existence národního parku."

Poznámky:

[1] http://www.plzenskenovinky.cz/zpravy/z-regionu/strasky-ekologum-pojdte-l... (odkaz je externí)

[2] V unikátním horském pralese na Smrčině žije jedna z hlavních populací tetřeva hlušce – legendárního pralesního ptáka o velikosti krocana, který je státem klasifikován jako druh kriticky ohrožený vyhubením. Ministerstvo životního prostředí uvádí, že tetřeví „populace na Šumavě je dnes jedinou reprodukceschopnou populací v rámci České republiky“ (www.nature.cz/natura2000-design3/web_lokality.php?cast=1804&akce=karta&i... (odkaz je externí)) Kuřata tetřevů se na Šumavě líhnou z vajec – v hnízdě, které bývá schováno na zemi mezi stromy – právě v době kolem 15. června (www.npsumava.cz/cz/3501/4292/clanek (odkaz je externí)).   I při odkorňování stromů na stojato  by došlo k vyrušení hnízdících ptáků, protože stromů určených k loupání na stojato je velké množství (v tuto chvíli až 600 stromů) po celé ploše pralesa. Většina lezců navíc používá k odřezávání části větví hlučné motorové pily.

[3]  Vedení šumavského parku obhajuje zásahy proti kůrovci česko - rakouskou dohodou o ochraně lesů na společné hranici. Ovšem české zákony jsou dohodě nadřízené – národním zákonům jsou nadřízené pouze ty smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament. Tudíž dohoda nic nemění na povinnosti chránit především vzácné tetřevy i unikátní prales.
Dohoda výslovně říká, že v první zóně jako je Smrčina či Hraničník se napadené smrky nebudou kácet, nýbrž vestoje zbavovat kůry, aby se prales neproměnil v pustou holinu. Stojící suché stromy totiž plní hned několik ochranných funkcí. Chrání mladé stromky, které pod nimi vyrůstají a fungují jako větrolam, takže se o ně rozbijí vichřice a nerozšiřují se polomy. Především ale chrání částečným zastíněním tenkou vrstvu živé půdy před náhlým prudkým osluněním, po kterém hynou půdní organismy, půda ztrácí svou strukturu a podléhá erozi.

[4] Jedná se např. o program LIFE Plus