Státní lesy: podle čeho dnes vláda rozhodne?

Smyšlenka # 1: Ministr dopravy také „neuvažuje o tom, že by u dálnic odděloval zakázky na dálniční těleso, štěrk, asfalt a svodidla a k tomu zadával každých pět kilometrů dálnice jiné firmě“.

Fakta: Ústřední bod celého sporu. Péče o les není stavba dálnice. Lesy ČR nejsou továrna na dřevo. Pěstování lesa trvá desítky let a práce se musí průběžně přizpůsobovat proměnám přírodních podmínek.

Smyšlenka # 2: Dřevařské společnosti musí dodržovat lesní zákon a tzv. lesní hospodářský plán, takže nehrozí žádné škody.

Fakta: Každý hajný ví, že v mantinelech současného – slabého – lesního zákona lze o les vzorně pečovat, nebo se v něm chovat i postupovat bezohledně.

Lesní hospodářský plán závazně říká pouze, kolik stromů se bude těžit a kolik se musí vysadit listnáčů. Vůbec nesouvisí s rozhodnutím, kudy a jak budou jezdit stroje, jak bude probíhat těžba a podobně. Statistiky varují, že zdravotní stav českých jehličnatých lesů je paradoxně horší než před 20 lety. Podrobná zpráva, kterou si vláda nechala sestavit od pěti desítek vědců, zjistila, že hlavní příčinou je nezdravé hospodaření v lesích
(podrobnosti: www.hnutiduha.cz/uploads/media/lesnictvi_vladni_zprava.pdf).

Smyšlenka # 3: Nezávislá komise doporučila, aby Lesy ČR prodávaly dřevo tzv. modelem P, tedy jinak než státní lesy v každé sousední zemi a než všichni soukromí vlastníci.

Fakta: Pět z osmi členů dotyčné komise tvořili reprezentanti právě těch firem, které na navrženém modelu vydělají a které jej aktivně prosazovaly.

Navíc jedním ze tří delegátů státu byl šéf krajského ředitelství Lesů ČR v Šumperku, který ještě předloni pracoval coby předseda České asociace podnikatelů v lesním hospodaření, sdružení velkých dřevařských firem.

Smyšlenka # 4: “Pan Drobil ani jeho poradce neměli se zpracováním koncepce nic společného.”

Fakta: Pavel Drobil byl jedním z členů komise za rok 2009. Pavel Drobil byl navíc předsedou dozorčí rady v době, kdy Lesy ČR koncepci připravovaly. Dozorčí rada s ní byla prokazatelně seznámena.

Ministr Fuksa se musí rozhodnout: Řídí se jeho koncepce doporučením Pavla Drobila a ostatních komisařů – nebo nemá s Pavlem Drobilem nic společného?

Smyšlenka # 5: „Způsob těžby a prodeje dřeva, který navrhuji, přinese státu o několik miliard více...Potvrzují to i výsledky jednoročních tendrů na rok 2011, ze kterých stát dostane o 3 miliardy víc než v loňském roce. “

Fakta: Cena dřeva rapidně roste. Proto samozřejmě roste i profit Lesů ČR – bez ohledu na to, jak prodávají dřevo.

Smysluplnější by bylo srovnání, o kolik více by ministr Fuksa vydělal, kdyby dřevo prodával stejně jako všichni ostatní a chránil lesy před kácením načerno.

Smyšlenka # 6: Lesy ČR nemohou prodávat dřevo ve vlastní režii, protože nemají manipulační sklady, stroje nebo nákladní vozy. Musely by do nich investovat miliardy korun.

Fakta: Nesmysl. Lesy ČR k prodeji dřeva žádné traktory ani sklady nepotřebují. Kácení dřeva a jeho vytažení z lesa by měly na starosti najaté firmy. Stejně jako v předchozích třech letech, kdy státní lesy  prodávaly 50 % svého dřeva.

Takzvaný model OM spočívá v tom, že vlastník lesa najme dřevařskou firmu, aby stromy pokácela a odvezla na nejbližší lesní cestu. Tady majitel dřevo převezme, přeměří, roztřídí podle hodnoty a prodá. Rozdíl je v tom, kdo dřevo prodává – nikoli kdo jej vytahuje z lesa.  

Smyšlenka # 7:  Lesy ČR by musely najmout 2000 lidí, kdyby prodávaly dřevo ve vlastní režii a vypisovaly tendry na dílčí práce – sázení stromků, kácení a podobně.

Fakta: Nesmysl. Lesy ČR by kvůli prodeji dřeva ve vlastní režii potřebovaly pouze pár desítek obchodníků a pro každého pracovní stůl s počítačem.

Ostatně státní podnik takhle v předešlých třech letech prodával polovinu svého dřeva. K tomu logicky potřeboval polovinu ze zmiňovaného počtu pracovníků. Kde těch 1000 lidí bylo?

Ani rozdělení zakázek na dílčí práce a jednotlivá místa nevyžaduje žádné další zaměstnance. Národní park Šumava takto od předloňska zadává veškeré práce v lese. Nemusel na to najmout ani jediného nového člověka.

Smyšlenka # 8: „Není pravda, že firmám se v systému 'P' (při pni) prodává dřevo, aniž by byla známa jeho kvalita.“

Fakta: NKÚ před několika lety varoval, že podobná pravidla (prodej nastojato) jsou pro stát nevýhodná. Revírník nemůže  na místě kontrolovat každý pokácený strom. To nezvládne, protože má na starosti 1500-2000 hektarů lesa. Proto ostatní majitelé lesů nechávají dřevo svézt na jednu hromadu na lesní cestě (tzv. odvozní místo: OM), tam je roztřídí podle kvality a posléze prodají.